O nás

Náš příběh

Před patnácti lety jsme přijeli na Jarní Zahradu Čech se skládacími šusťákovými nákupními taškami značky Fizbag. Prodej byl úspěšný, ale když koordinátorka výroby Amanda z Velké Británie ukončila výrobu, stáli jsme před rozhodnutím, co dál.

Rozhodli jsme se zkusit vlastní cestu.

Našli jsme v České republice jednoho z mála výrobců potištěné bavlněné látky. Ze vzorků, které jsme obdrželi, jsme ušili první malé tašky – jen tak velké, abychom zjistili, jestli o ně bude zájem. A byl.

Manželka oprášila své zkušenosti ze šití oblečení pro sebe i naše děti a na další prodejní akci jsme přivezli šest bavlněných tašek s motivem kočiček. Byly jednoduché – bez zipu, bez kapsičky, jen s uchy do ruky. Všechny se okamžitě prodaly.

Na další trh jsme ušili dvanáct kusů a prodloužili ucha, aby šly nosit přes rameno. Opět jsme odjížděli bez jediné tašky.

Začali jsme pozorně poslouchat naše zákaznice. Přály si zip, širší tvar místo vysokého, upravenou délku ucha. Postupně jsme jejich přání zapracovávali, zkoušeli různé velikosti a hledali tu nejoblíbenější. Tak vznikala naše současná podoba tašek – krok za krokem, společně se zákaznicemi.

Deset let jsme šili, bavili se a prodávali výhradně na outdoorových akcích. Rostli jsme pomalu, přirozeně a díky přímé zpětné vazbě lidí, kteří naše tašky skutečně používají.

Jak jsme se posunuli dál

V době covidu jsme – stejně jako mnoho dalších – začali šít bavlněné roušky. Pomáhali jsme, ale zároveň jsme cítili, že potřebujeme další směr.

Na zahradě, kam jsme si deset let jezdili "čistit hlavu", jsme postavili dům a začali přemýšlet, co dál. Právě tam jsme potkali sousedku Jindřišku – energickou tvůrkyni, která miluje navrhování střihů, šití a práci s textilem.

Dnes se věnuje především návrhům motivů a grafickým úpravám střihů. Její bratr navázal na její práci a začal realizovat kvalitní sublimační tisk. Ten umožňuje, aby potištěné tkaniny byly odolné, pratelné a dlouhodobě stálé.

Když jsme viděli obrovské množství již vytvořených motivů a Jindřiščinu neutuchající energii, podívali jsme se s manželkou na sebe – a bylo jasno. Budeme pokračovat v taškách. Tentokrát s novými autorskými motivy a vlastní cestou.

Každý týden uzavíráme objednávky pro tisk a pravidelně vznikají nové kolekce látek. Rádi se vracíme k oblíbeným motivům, ale zároveň neustále zkoušíme nové.

Zakázkové šití nerealizujeme. Naše sousedka má cit pro barvu, kompozici i střih a své návrhy tvoří s jasnou vizí. My její kreativitu respektujeme. Na nás zůstává ladění střihu, proporcí a funkčnosti tašek, kabelek a kapsiček.

Zasvětili jsme svůj čas a energii taškám. Děláme je po svém, promyšleně a s radostí. A právě to nás dnes naplňuje.

Patnáct let mezi lidmi

Už patnáct let prodáváme na trzích a venkovních akcích.
Naše zákaznice se vracejí. Někdy se vidíme jen jednou za rok – a stejně se poznáme. Pamatujeme si jejich oblíbené motivy, ony si pamatují nás.

Právě osobní kontakt je to, co nás na naší práci těší nejvíc. Povídání u stánku, sdílení radosti z nové tašky, zpětná vazba, která nám pomáhá se posouvat dál.

E-shop pro nás dlouho nebyl přirozený. Zkoušeli jsme ho, ale chyběl mu ten osobní rozměr, na který jsme zvyklí.

Teď se do něj pouštíme znovu.
Chceme vytvořit místo, které nebude jen "obchodem", ale pokračováním našeho stánku. Místo, kde budete vědět, kdo za taškou stojí. Kde si můžete přečíst příběh, vidět nové motivy a vracet se stejně jako na trhy.

Protože i když se neuvidíme osobně, stále jsme to my – Radek a jeho žena z Lelova pod Milešovkou – kteří každou tašku drželi v ruce, než odešla k vám.

Když si občas uděláme radost po svém

Už patnáct let šijeme tašky.

A pořád nás to baví.

Za těch patnáct let se naše tašky změnily. A vlastně jsme se změnili i my. Velkou zásluhu na tom mají naše zákaznice. Posloucháme je, pozorujeme, co se jim líbí, co jim chybí, co si přejí jinak. Díky nim jsme se naučili dělat tašky tak, jak je děláme dnes.

Máme je rádi.

A máme rádi i naše zákaznice. Právě mezi nimi se na trzích cítíme nejlépe.

Jenže člověk občas potřebuje udělat něco trochu jinak.

Moje žena, která u nás šije všechny tašky, si čas od času ušije také něco pro sebe. Třeba sukni.

A protože ji šije s chutí, vezme si ji potom na trh. Nejen na sebe – přibalí ještě několik dalších, většinou kolem pěti, a pověsí je na stánek.

A pak jen čekáme.

A docela často se stane, že odjíždíme bez nich.

Zákaznice se zastaví, prohlédnou si je, některá si sukni vyzkouší a jiná se jen usměje a řekne:

"To jste šila vy?"

Ano. Šila.

A když se některá z nich rozhodne, že si ji vezme domů, máme z toho možná větší radost než z prodeje celé tašky.

Protože tašku už od nás zákaznice znají.

Ale sukni?

Tu jsme si tak trochu vymysleli navíc.

A já to mám podobně.

Občas si ušiju trička. Nejčastěji s motivem krav, protože ty u našich zákaznic překvapivě vedou.

Jedno si vezmu na sebe a tři až pět dalších položím na stánek.

A pak čekám, jestli někoho zaujmou.

Zatím se nám většinou stává, že si je zákaznice postupně rozeberou všechna.

A pokaždé mě to potěší.

Možná právě proto, že to nebylo v plánu.

Nemuseli jsme je mít.

Nikdo nám neřekl, že máme šít sukně nebo trička.

Prostě jsme měli chuť něco vytvořit.

A když se to někomu zalíbí natolik, že si to odnese domů, je to pro nás zvláštní druh radosti.

Je v tom totiž něco víc než samotný prodej.

Je v tom pocit:

"Zase jsme je dokázali zaujmout."

Po patnácti letech už bychom mohli dělat pořád jen to, co dobře známe. Šít tašky, jezdit na trhy a opakovat to, co funguje.

Ale možná právě ty malé odbočky jsou důvodem, proč nás naše práce pořád baví.

Jednou nová taška.

Jindy sukně.

Tričko s krávou.

Nový motiv.

Nebo jen nápad, který jsme si chtěli vyzkoušet.

A pak přijde zákaznice, zastaví se u stánku, usměje se a řekne:

"To je krásné."

A my máme zase chuť něco dalšího vymyslet.

Takové jsou naše malé radosti tohoto léta.

Nečekané.

Neplánované.

A o to víc potěší. ❤️

Protože po patnácti letech nechceme jen šít tašky. Chceme mít pořád radost z toho, co děláme.